VI. Boxer sraz 2015

13.09.2015 20:16

VI. boxer sraz v Horním Jelení

Rekordní. Tak by se dal jedním slovem zhodnotit VI. boxer sraz. Od 4. do 6. září 2015 se v RZ Radost v Horním Jelení za ideálního slunečného, ale ne moc teplého počasí sešla stovka dvounožců v doprovodu 50 oficiálně přihlášených boxerů. A k tomu můžeme ještě připočítat pár kavalírků, frbulů a kříženců různých plemen, borderku, německého ovčáka a bordeauxskou dogu, v nichž nepochybně tluče boxeří srdce.

Letos mezi nás zavítala i spousta nováčků, kteří nás donutili zavzpomínat, jaké bylo naše „poprvé“ – myslím tím první účast na srazu. Doufáme, že si nováčci areál střediska řádně očichali, označkovali si chatku a že příští rok, o letošní zkušenost bohatší, natrhnou v soutěžích ostříleným matadorům – ehm! – ucho. Nebudeme zastírat, že rostoucí obliba setkání nás těší. A ještě raději vidíme známé tváře, protože jsou signálem toho, že se na sraz vracíte, a to je pro nás ta největší satisfakce.

Když už zmiňuji soutěže... Již tradičně byly připraveny tři. V té první s názvem „LEVOU ZADNÍ“ na vás čekal slalom, přeskočení a podlezení překážky a pozemní hokej. Většině psů při pohledu na míček vypnul mozek, takže o komické situace nebyla nouze. Třetí soutěž „ŽIVOT JE PES“ se skládala z teoretické části – vědomostního kvízu pro páníky – a praktické části. Úkolem člověčí půlky týmu bylo zkompletovat jméno psího plemene, přiřadit zemi původu ke zbytku názvu. Pejsci museli snést průvlek obručí a pak už sledovali své psovod(k)y, jak se snaží vhodit míček do kbelíku. Pravda, NBA by o většinu z nás vůbec nestála.

Ale vraťme se k soutěži v pořadí druhé. „NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA“. To bylo zároveň téma letošní maškarády. Jak jsme avizovali po ukončení pátého ročníku srazu, přistoupili jsme ke sjednocení tématu, abychom vám usnadnili rozhodování, které masce dát svůj hlas. A bylo to skutečně velmi jednoduché. Z padesátky hlasujících získal zcela oprávněně přes třicet hlasů BARON. Jeho neuvěřitelná kreace okamžitě přitáhla pohledy kolemstojících diváků. Já sama jsem se zakoukala natolik, ve snaze dešifrovat, čí končetina je čí a kde končí Baron a začíná Méďa, že jsem prošvihla Baronův start. U časoměřiče je to neomluvitelné pochybení. Úkoly druhé soutěže korespondovaly s jejím tématem. Chůze o francouzských holích, odběr vzorku moči a jeho předání laboratoři, převoz pacienta sanitkou a jeho následné omytí před operací. Kdo na srazu nebyl, asi nepochopí, kdo byl, určitě se usmívá.

Chtěla bych poděkovat všem, kdo se do soutěží aktivně zapojili, děkuji, že jste se mé lehké škodolibosti postavili čelem. Vím, že jít s kůží na trh a tak trochu se ztrapnit před ostatními vyžaduje hodně odvahy a smyslu pro humor. A letos si zasoutěžili skoro všichni, což nás, organizátory, velmi příjemně překvapilo. Věřte, že i když úkoly mohou působit legračně, jejich podstata je velmi praktická a vychází z každodenní upotřebitelnosti psa. Náš neskonalý obdiv rozhodně zaslouží Lenka Schubertová, která soutěžila s DAISY A DELONEM a Aurelií v břiše (zaplať pánbů, lékařskou pomoc jsme nepotřebovali, přestože jsme byli obklopeni spoustou schopných doktorů, zdravotníků, sestřiček a bleskurychlých sanitek v čele s oblíbeným primářem Arnoštem Blažejem). A také bych chtěla vyzdvihnout Zuzku Dudičovou, která převzala vodítko několika psů, jejichž páníci si na soutěže netroufali, a umožnila tak čtyřnožcům zabojovat o ceny pro vítěze.  

Již podruhé patřil k programu srazu i workshop s výcvikářem a figurantem Lubošem Adamcem, který zdůraznil důležitost pozitivní motivace psa a po semináři se nechal několika obranychtivými psy zakousnout.

Sobotní den vždy tak rychle uteče. Při vyhlašování výsledků bylo jasné, kdo je letošní absolutní špičkou. Martina Kocandová se svými blondýnkami ANIE a COFFEE posbírala tolik cen, že by je mohla na hornojelenském náměstíčku prodávat, a dokázala, že se agiliťácká (nebo prostě jen srandozávodní) průprava hodí. A JENNIFER se Šárkou Mikulovou zase dodaly naději všem, kdo mají psa se zdravotními problémy, protože je vidět, že ani vážné srdeční obtíže a silná dysplazie nemusí nutně být překážkou vítězství.

Nejstarší boxerkou byla ZUZANKA. Boxerem srazu a zároveň tváří příštího – již VII. ročníku – se stal nejmladší účastník, MARLEY. Není divu, roztomilejší čumáček bychom těžko hledali. Uvidíme, zda bude vzbuzovat stejné sympatie i příští rok, až bude v pubertě :-D.

Nezbývá než děkovat. Všem spoluorganizátorům včetně těch neoficiálních, kteří jakkoliv přiložili ruku k dílu, sponzorům, díky jejichž štědrosti nikdo neodjížděl s prázdnou, a všem účastníkům za vytvoření fantastické atmosféry.

Co dělat s rekordem, který jsem zmínila na začátku? No, zbývá jen jediné. Překonat ho! Ale to už je na vás, na vás i na vás.

Tak příští rok – na viděnou.

Mgr Jana Matušková

Kontakt